Atala, aneb Láska dvou divochů na poušti

François René de Chateaubriand, čte Jan Slovák

O knize

Jaký osud na nás čeká, když plníme slib milovaného člověka a svoje přání zabijeme? Tragický příběh lásky Indiána Šakty a křesťanky Ataly, kteří jsou zatíženi slibem matky, která darovala život své dcery Bohu. Kulisou příběhu je mystická a nedotčená příroda.

Tyto myšlénky přemítány jsou u mne celou noc na zábřehu spádu, na nějž jsem se díval při měsíci. Ráno na úsvitě hostitelé moji opustili mne, tihnouce dále pustinou. Mladí bojovníci předcházeli, manželky zavíraly tažení; onino ostatky svaté, tyto novorozené své nesouce. Starcové kráčeli zdlouha u prostřed, mezi předky a potomky svými, mezi těmi, jichž nebylo více, a mezi těmi, jichž nebylo dosavad, mezi památkou a nadějí, mezi vlastí ztracenou a vlastí budoucí. Ó, jaké slzy skormucují samotinu, když se tak opouští země otcovská, a když viděti s vrchu hory vyhnanství posledníkráte ten krůvek pod kterým člověk býval ukájen, a ten potok u chaloupky, tekoucí truchlivě pustou krajinou vlasti!

Indové nešťastní, jež viděl jsem blouditi v poustách nového světa, s popelem otcův vašich! Vy, ježto chovali jste mne hostinky v bídě své! já bych nemohl dnes tolika učiniti vám, nebo bloudím jako vy, jsa hříčkou lidem a méně šťastným vyhnancem, že nemám s sebou kostí otců svých.

ukázka I.

Můj otec měl také pěknou chaloupku, a srny jeho napájely se vodou z tisíců pramenů; ale nyní bloudím bez vlasti. Až mne nebude více, žádný přítel nehodí trochu trávy na tělo mé, by je ochránil před muchami; o tělo nešťastného cizozemce nepečuje nižádný.

ukázka II.

Chateaubriand za dob francouzské revoluce napsal dílo, které nasměrovalo kulturní vývoj v celé Evropě. Atala vyšla v letech 1801 a Jungmann ji přeložil už čtyři roky po té. V době, kdy Jungmann dílo přeložil, se v Praze nacházel Chateaubriand. Snad neznalostí společenskou, nebo nepřízní osudu se stalo, že i přesto, že se Jungmann mohl setkat s tímto velkým spisovatelem, k setkání nedošlo a Chateaubriand se nikdy nedozvěděl, že jeho milovaná Atala byla základem pro praktické uplatnění českého jazyka.

Josef Jungmann pracuje na překladech, ve skutečnosti adaptacích, Miltonova Ztraceného ráje a Chateaubriandovy Ataly tak, aby nezneuctil vznešenou báseň všedním jazykem, a aby dokázal, že český jazyk je na stejné úrovni, jako tehdy jiné světové jazyky.

Denně použijeme nějaké slovo, kterým češtinu obohatil Josef Jungmann na základě překladů Ataly a Ztraceného ráje.

K poslechu

Podrobné informace

Napsal	François René de Chateaubriand
Čte	Jan Slovák
Přeložil	Josef Jungmann
Hudba	Vojtěch Zavadil
Režie	Marie Krajplová
Vydalo	Binary Code s.r.o., 2020